Komu byste ukázali bez studu a obav z hodnocení absolutně všechny části svého těla? Budete v tomto výčtu osob hodných pohledu na vaše tělo figurovat alespoň vy sami?
Ať už chceme nebo nechceme, naše tělo je předmětem každodenního hodnocení. Hodnotí jej druzí i my sami. Z historického hlediska je to pochopitelné – ten, kdo nebyl v jakémkoliv ohledu většinou komunity ohodnocen dobře, byl z ní vyloučen. Tlak na jedince způsobil závislost na hodnocení ostatních. Přebíráme měřítka a hodnoty jiných lidí. Existuje prostředí, kde nejste hodnoceni, ať už kladně či záporně? Kde vás nikdo nesoudí za to, jak vypadáte, nebo co děláte? Kde jste přijati takoví, jací jste a je jen na vás, zda se rozhodnete něco na tom ještě zlepšit a nebo ne? Empatii, lidskost, účast a pochopení mnozí nezažívají doma, natož v práci či veřejném prostoru.
Hodnocení od ostatních se při nejlepší vůli vyhnout nelze, ale co vy sami? Jste k sobě přísní nebo laskaví? Milujete to jediné hmatatelné, co na tomto světě máte, bez podmínek? Všechny jeho části? I ty povislé, kostnaté, třaslavé, zvrásněné či atypicky tvarované? Pokud ne, stojí za to se k tomu propracovat a postavit své tělo a sebe ve svých očích na první místo. Přijmete-li fakt, že jediní, koho můžete reálně jakkoliv změnit, jste vy sami, bude to pro vás lehčí. A pokud se vám podaří osvojit si také myšlenku, že druzí lidé mohou také změnit pouze sami sebe, ale nikoliv vás, nebudete na sebe tak přísní.
Nejčastěji se zaměřujeme na vzhled. Zrcadla, odrazy ve výlohách či autech i vržený stín strhávají naši mysl k tomu, aby se zaobírala vnějšími prezentačními schopnostmi našeho těla. Pokud pravidelně nezažíváte pocit přijetí a nemáte možnost se uvolnit a nedělat věci pro druhé, ale pro sebe, odnáší to většinou vaše tělo. Jeho potřeby bývají upozaděny na úkor toho, co se ještě ten den musí zařídit, byť vysílá signály, že potřebuje spát, doplnit palivo či vypustit nádrž. Máloco nás vede k prohlídce těla zevnitř. V každodenním životě mnoho lidí začne vnímat své tělo pouze v momentě urgence, kdy již nelze fyziologické potřeby těla odkládat, nebo při bolesti.
Naše společnost je zaměřená na rychlé zhodnocení zevnějšku, není zvykem se svým tělem komunikovat. Tam, kde komunikace selhává, přichází problémy. Ke komunikaci s vlastním tělem nám nestačí oči a zběžný pohled. Je na to potřeba víc času a koncentrace na to, co cítíme v těle. Nejsou zde instantní výsledky tak jako u věnování pozornosti zevnějšku. Přesto se vyplatí vědomě upínat pozornost k pocitům v těle co nejčastěji. Zkuste se občas přes den zastavit a zavnímat, co vaše tělo zrovna potřebuje. Možná zjistíte, že se vám chce na wc, nebo že je potřeba se protáhnout a nadechnout čerstvého vzduchu.
Dopřejete-li svému tělu přes den víc drobných chvilek plné pozornosti a péče, nebude vaše tělo večer ječet, že je vyřízené a ať táhnete do háje i s hromadou špinavého nádobí od večeře, kterou je potřeba umýt, místo aby se šlo hned spát. A při správné dlouhodobé péči o tělo pravděpodobně zjistíte, že kromě žízně, únavy nebo bolesti lze v těle nacházet i překypující radost, nekonečný klid či extatické vzrušení prakticky kdykoliv.
Jakmile si začnete uvědomovat, co všechno můžete díky svému tělu a jeho částem prožívat, váš vztah k němu se začne měnit. Vystoupíte z cyklu „necítím nic – tělo je přinejlepším čistě užitková záležitost – nevěnuju mu lásku a péči – necítím nic“. Do tohoto cyklu se dá zasáhnout v kterémkoliv bodě, ale nejsnazší je překonat bariéru „necítím nic“, a to dotekem. Ideálně vědomým dotekem, do kterého dáváte vy nebo někdo jiný plnou pozornost. Tuto možnost máte takříkajíc na dosah ruky, můžete začít i skončit kdykoliv, vyžaduje to pouze chvilku vašeho času a pozornosti. Pohlaďte a polaskejte část svého těla. Klidně začněte těmi oblíbenými, k neoblíbeným je to pak už jen malý kousek.
Čím častěji vaše tělo cítí dotek, tím větší škála příjemných pocitů v něm vzniká a tím snazší potom je zamilovat si ho se vším všudy. Ano, i s tím zvrásněným flekem na nártu, ze kterého se nakonec může vyklubat jedna z nejúžasnějších erotogenních oblastí.